Lithium (Li)
Lithium je jedním z nejcennějších minikovů. Chrání před sklerózou, před nemocemi srdce a také před cukrovkou a před vysokým krevním tlakem. Mimoto pomáhá hořčíku v antisklerotickém boji a podporuje aktivizaci kostní dřeně, což je v dnešní době obzvlášť důležité (při boji se stále se zvyšující anemií). Lithium má značný psychotronní účinek. Lehké případy psychických chorob, např. deprese, se dají léčit uhličitanem lithia (lithium carbonicum). Lithiem se dá dobře léčit např. narkomany, alkoholiky, agresivitu, nesnášenlivost atd.
V oblastech s dostatkem lithia (např. ve více než 70 mcg lithia v 1 litru vody) jsou lidé srdečnější, benevolentnější, přátelštější a v těchto krajích je také méně nespokojenosti, brutality a zločinnosti. V oblastech s nedostatkem lithia je to pak logicky opak. Zdroji lithia jsou minerální vody a pak rostliny. Ale u rostlin rozhoduje o obsahu lithia nejen druh rostliny (růžovité – kontryhel obecný, řepík lékařský, všechny druhy mochny, jahodník obecný), ale i příslušná část rostliny. Nejvíce lithia je v nadzemních částech rostlin.
Chrom (Cr)
Chrom je velmi potřebný prvek, organismus ho potřebuje asi 150 mg denně. Na druhé straně při nadbytku způsobuje i rakovinu plic. Velmi potřebný je pro starší lidi, u kterých se hůře aktivují uhlovodany, protože chrom podporuje metabolismus uhlovodanů. Dále chrom ulehčuje přisvojování glukózy a její pronikání do buněk. Anorganický je mnohem hůře přisvojovatelný než organický. Při nedostatku chromu se zvedá hladina cholesterolu a cukru v krvi a dochází k usazování tuků v aortě. Spolu s chromem zde působí i vitamín B6 naproti tomu nadbytek chromu (např. v cementárnách) způsobuje astma. Chrom je potřebný nemocným s cukrovkou, protože spolu s inzulínem reguluje hladinu cukru v krvi. Bohatá na chrom jsou droždí (pivovarské), pak černý pepř, telecí játra a pšeničné klíčky.
Měď (Cu)
Měď, jakkoli je jedovatá ve větším množství, je nám potřebná při přisvojování železa a pro činnost některých oxyredukčních enzymů. Měď nás chrání před vředy, ale i rakovinou žaludku, zejména při nadměrném užívání aspirinu. Měď také pomáhá při tvorbě myelinu. Nejvíce mědi mají ořechy, hovězí játra, houby, ústřice a avokádo. Nejméně mědi je v mléku, medu a margarínu. Obsah mědi v mg na 1 kg suché hmoty: Špenát – do 70, salát (listy) – do 40, oves (zrno) – do 20, brambory – do 18, játra vepřová – 16 – 82, hovězí – 12 – 182, ledvina vepřová – 4 – 41, hovězí – 10 – 37.
JÓD – / J /
Jód je v naší potravě také obecně nedostatkovým prvkem, přičemž se jeho význam zdaleka nedoceňuje.V každém případě je současný obecný nedostatek jódu příčinou celé řady onemocnění, především bohužel naší mladé generace.
V organismu je asi 20 až 50 mg jódu, z toho 20 až 25 % v samotné štítné žláze. A kolik jódu potřebujeme? Množství to sice není nijak velké, ale přesto zcela nezbytné. V podstatě stačí 2 až 4 mcg / milicentigram = stotisícina gramu / na 1 kg hmotnosti těla, čili 150 až 300 mcg denně. U lidí s poruchou štítné žlázy to činí asi 400 mcg denně. Část jódu se sice v organismu zužitkuje opakovaně, ale přesto jeho množství nestačí.Právě dospívající mládež, těhotné a kojící ženy mají potřebu jódu značně zvýšenou.
V čem je tedy jód? Několik údajů o zdrojích jódu:
/ množství jódu v mcg na 1 kg potraviny / zeleniny – 20 až 30, sýry, vejce, živočišné tuky – až 35, obilniny asi 50, ryby – od 100 do 200.
Nebo jódu v mikrogramech na 100 gramů potraviny: višně – 330, třešně – 274, treska – 135, vejce celá – 97,4, citrón – 80, halibut – 51,6, makrela – 45, špenát – 20,9, žampióny -18, hrách – 13,7.
Hodně jódu má ovšem kopaná nebo odpařovaná sůl. Obecně však nejbohatším zdrojem zůstává kvalitní voda.
Je třeba upozornit na to, že u jódu platí stejné pravidlo jako např. u železa, že totiž nejlepší aktivace jódu nastává využíváním zdrojů z rostlinné i živočišné říše. Pokud možno je třeba tuto zákonitost respektovat.
DRASLÍK – / K /
Draslíku potřebuje naše tělo poměrně hodně. Denně musíme doplňovat 2 až 4 gramy, přičemž denně náš organismus ztrácí 2 až 3 gramy. Zvýšená potřeba je zejména po chirurgických zákrocích, při odtučňovacích kúrách, po velkém odvodnění organismu, při dlouhotrvajících průjmech, vrhnutích, při nadměrném pocení atd., prostě při větší ztrátě tekutin jakéhokoli druhu.
Nedostatek draslíku se projevuje hlavně při hyperfunkci štítné žlázy, po úplném vyčerpání a při otocích. Projevuje se především poruchou činnosti svalů, v krevním oběhu, v trávicím traktu, v činnosti srdce a v činnosti nervového systému. Zvýšenou potřebu lze také zaznamenat při velkých vedrech.
Obsah draslíku v mg na 100 gramů potraviny:
bílé fazole – 1188, hrách – 937, vlašské ořechy -868, mandle – 856, rozinky – 833, brambory – 557, špenát – 480, brukev – 416, černý rybíz – 336, maso telecí – 312, vepřové – 257, vejce – 135, sušené švestky – 864, paprika – od 176 do 2075!
FLUOR – / F /
Fluor je pro naše tělo prvek sice nutný, ale i velmi nebezpečný. Jeho nedostatek sice škodí, ale jeho přebytek snad ještě více. Největší užitek nebo také největší nebezpečí v tomto směru znamená voda.
Voda s méně než 0,5 mg fluoru na 1 litr má fluoru málo, s obsahem 1 až 1,5 mg na litr je správné množství, ale co je více – je už značně škodlivé. Za maximálně přípustnou dávku se považuje pro děti 2 mg denně, pro dospělé 3 mg denně.
Při přebytku fluoru se jeho soli akumulují v kostech – osteoskleróza, vzniká nadměrné zvápnění, změna růstu a kvality zubů / i jejich barvy /, zbytnění a tuhnutí kloubů, kostní výrůstky. Velké dávky fluoru vychytávají hořčík z krve, tím mobilizují vápník z kostí, takže je odvápňují a způsobují ,, řídnutí kostí „.
Většina potravin obsahuje v průměru 0,2 až 0,3 mg fluoru v 1 kg, v rybách od 5 do 15 mg, v mléku 0,1 až 0,2 mg. Hodně fluoru bývá v čaji. Jedna sklenice čaje / po 5 minutách vyluhování / obsahuje asi 0,2 mg fluoru. Proto nepít často a příliš silný čaj.
V průmyslových oblastech je přebytek fluoru běžný. Právě tam přebytek až padesátinásobný, přesto se dětem dodává ještě zubní pasta s fluorem! Podávání fluoru je vždy třeba pečlivě zvážit. Fluor z rostlin / organický / je mnohem toxičtější než fluor z vody a ze vzduchu / neorganický /.
Nadbytek fluoru se projevuje skvrnami na sklovině zubů, nejprve bílé, pak šedé a při větší nadměrnosti skvrny hnědé až černé. Při otravách fluorem je postižený bledý a sinalý, srdce bije stále pomaleji, dochází k nevolnostem a k chrapotu.
Kobalt / Co /
Kobalt je především svázán s vitamínem B12. Kobalt podporuje procesy tvorby krve a tím pomáhá regeneraci organismu po onemocněních.
Nejvíce kobaltu je v pšenici a v krupici, pak v kakaových bobech. O něco méně je v kukuřici a čaji.
Vlidském organismu je celkem asi 120 až 130 mcg kobaltu.
Křemík / Si /
Po kyslíku je křemík prvkem nejvíce svázaným s biosférou. Pro správnou látkovou výměnu je kromě skladby hořčík – vápník nezbytný i křemík.
Křemík podporuje růst, protože pomáhá při stavbě kostí, posiluje mineralizaci nezávisle na vitamínu D, je tedy nejvíce potřebný právě dětem. U dospělých má dobrý vliv na srdce, zuby, kosti, vlasy a nehty. Nedostatek křemíku má negativní vliv nejen na zdraví, ale také na vzhled. Udržuje dobrý, a tudíž i ,,pěkný “ vzhled vlasů, pokožky, nehtů a působí blahodárně na celkový stav organismu.
Křemík snižuje cholesterol v krvi, tudíž má vliv i na srdce. Dobrým zdrojem křemíku je např. i pivo, tvrdá voda, některé ovoce, byliny / přeslička / a otruby. Bílá mouka má jen desetinu křemíku mouky černé.
Křemík je velice oblíbeným prvkem u bylinkářů. Podle bylinkářů křemík léčí: vypadávání vlasů, lámavost nehtů, sklon ke krvácení, zánětlivé stavy, kožní choroby atd.
Bylinkáři mají pravdu, protože kyselina křemičitá je součástí tkání, má vliv zejména na koronární cévy, na vlásečnice / zabraňuje i vzniku modřin / atd. Syntetická se zdaleka nemůže vyrovnat účinnosti rostlinné.
V čem je křemík? V nati přesličky rolní je až 60 % kyseliny křemičité, ale jen 1 až 1,5 % je přisvojitelné / rozpustné /. V truskavci je okolo 0,25 %, stejně tak v pýru, kopřivě a podbělu. Nejvíce křemíku je v přesličce od poloviny července do srpna.
Křemík je také v otrubách, ovesných vločkách a v černém chlebu.
Mangan / Mn /
Mangan potřebujeme především pro řádný vývoj buněk a pak pro účinek vitamínu B1 – thiaminu.Při nedostatku manganu může být thiamin toxický. Mangan kromě železa a vápníku umožňuje řádnou tvorbu krve.
Dále pak mangan spolu s kobaltem zabraňuje šedivění a udržuje vlas živý.
Denní potřeba manganu je 0,2 až 0,3 mg na kg hmotnosti těla, což činí u dospělých 20 až 30 mg denně. Nejvíce manganu je v čaji a v jeřabinách, pak v pepři, jedlých kaštanech a v kakau. Střední obsah manganu je v mléku, v hovězím, skopovém, telecím, drůbežím mase, vejcích, másle, v mořských rybách, olivách, v medu, citrónu, celeru.
Ještě snad poznámku, že mangan zmírňuje toxické účinky mnoha sloučenin.
Zdroj: J.Janča Co nám chybí
