U lidí obvykle fyzické tělo poutá většinu pozornosti. Každý člověk však má víc jemnohmotných těl, která jsou nezbytná pro různé úkoly na různých stupních hustoty nebo úrovních.

Ideální postup v praxi lásky.
Představme si, že se setkáme s partnerem našich snů. Neznáme se a až dosud o sobě nic nevíme. Pohled do očí tohoto partnera – a udeří blesk. Kolena nám změknou, střídavě nás polévá horko a zima. Pokud by člověk měl takový okamžik někomu vylíčit, prostě by mu chyběla slova. Je jedno, co o tom člověk řekne, každé slovo je příliš banální k popsání toho skvělého pocitu. Totéž se děje samozřejmě i s naším partnerem. Tento zážitek na nás tak působí jen proto, že spolu navázaly kontakt dvě duše – a k navázání kontaktu duší často dojde jen tím, že se setkají dva pohledy.

Všechno, co od této chvíle podnikneme, může být hodnoceno jako klesání do duality.V ideálním případě by se pak oba partneři chovali tak, jak vám nyní popíšeme.

Přistoupíme tedy k sobě, pohlédneme na sebe a jdeme společně dál. Člověk se pohybuje jako ve snu na jakémsi růžovém obláčku. Občas na sebe pohlédneme a při tom nás pokaždé zaplaví ohňostroj citů.

Pokud je teď člověk dost moudrý, velmi rychle se rozloučí. Při tom si vymění pokud možno jen to nejnutnější. Nejlepší by při tom byla jen fotografie a telefonní číslo, nic víc. Pak bychom si měli s tímto partnerem domluvit schůzku na příští týden. Vhodné by pak bylo setkání o samotě, u jednoho z nás.

Nikdo si neumí představit, co všechno v tomto týdnu prožijeme. Zřejmě v této době neexistuje nic, co by nás mohlo vrátit do normálního života. Čím méně slov jsme si doposud vyměnili, tím lépe. Slova jsou tvořena rozumem. Ten však v této chvíli máme jen proto, abychom se vypořádali s všedním životem. V tomto týdnu zřejmě fotku našeho partnera snů nedáme z ruky. Rozum metá kotrrmelce a strhává nás z jedné nálady do druhé.Je dokonce možné, že dostaneme i horečku.

Kdyby nyní byli oba partneři zasvěceni do vědění mistrů run a moudrých žen, věděli by, jak se mají dál chovat. Vyjděme tedy z tohoto předpokladu.

Mužský, archetyp pramuže nyní bude po celý týden, se s momkem jako s pomocníkem, ve skutečném slova smyslu svou partnerku snů uctívat jako bohyni. Představuje pro něj nejvyšší formu ženy. Je božská, krásná a dokonalá. Modlí se k ní a do této své představy promítá všechna svá přání týkající se žen. Koncentruje se tak hluboko, jak jen je schopen. Možná si vezme dokonce týden dovolené, protože tento první týden je tím nejtěžším, nekrásnějším a také nejhorším. Prochází se v přírodě. Při tom si představuje, že je to všechno dílo jeho bohyně. Stvořila všechnu tu krásu pro něj. Ten týden pro něj bude příliš dlouhý, ale i přiliš krátký. Normální pojem času pro něj znamená jen zmatek. Při tom se stává skutkem to, co máme na mysli pod pojmem „nemocný láskou“. Bude toužit ji spatřit, zároveň však z toho má strach. Celý čas je jako „pod proudem“. Všechny vlastnosti, které jsou připisovány prvotní ženě, bohyni, bude vyznávat ve své partnerce snů. Při tom však také nesmíme zapomínat na to, že tato žena v téže chvíli a celý týden stejně myslí na svého může snů.

Den D a chvíle setkání je konečně tady. Vycházíme z toho, že se setkají v mužově bytě. K tomu jsou nezbytné jisté přípravy. Nesmíme zapomenout,že očekává bohyni. Přinese květiny, zapálí santálové dřevo, do svícnu umístí svíce, a připraví jednu místnost jen pro toto setkání. Telefon uklidí do skříně, zvonek vypne, jakmile se dáma dostaví. Muž by měl z jedné místnosti odnést všechno, co tam nepatří. Kromě koberce uprostřed, květin, pokojových palem nebo jiných rostlin, vykuřovacích potřeb a všech věcí, které považuje za důležité, by měla být místnost prázdná. Samozřejmě je třeba zajistit příjemnou teplotu.

Uvažme, že zde očekává bůh svou bohyni. Bůh by se měl nejdříve vykoupat. Měl by si napustit čistou vodu, tedy bez přísad. Také by se měl zříci parfému a vody po holení. Pak by se měl zahalit do svého obřadního roucha, pokud ho vlastní, nebo si uvázat z nějaké drahocenné látky sarong nebo něco podobného. Důležité je však především prožívání následující situace co nejvzdáleněji od všedního života. Když bohyně přijde, měla by mít možnost mimo tuto místnost odložit svůj všední oděv a náležitě se upravit. Moudré ženy mají pro tato situaci všechno nezbytné u sebe. Samozřejmě není ani ona navoněná. Podle svého přání by rovněž měla mít možnost se vykoupat v čisté vodě.

On mezitím usedne v posvátné místnosti a čeká na ni. Možná uvařil čaj, nebo připravil trochu šampaňského. Možná má také přichystanou nějakou maličkost k jídlu, pralinky nebo to nejjemnější pečivo, které sehnal.

Konečně bohyně přichází do místnosti, oděná v lehoučkém oděvu. Její postava v záři svíček probleskuje oděvem. On ji uvítá a přivede k jejímu polštáři na koberci. Nikdo z nich nepromluví ani slovíčko. Mohou jen společně pít čaj nebo něco lehkého pojíst. Při tom se pozorují se všemi city a největší něhou, jaké jsou schopni. Oba by si měli představovat, že jsou ztělesněním nebeského, božského páru milenců.

Měli by si dát hodně na čas a odhodit všechen stud, předsudky, plány a jiné „kdyby“a „ale“, která s sebou nosí. Hovoří především očima, tedy duší. Po jisté době mohou odložit oděv a sledovat božskou krásu partnera, než se k sobě navzájem přiblíží.

Člověk by z toho všeho neměl dělat žádný uvážený rituál, nýbrž jednat spíše zcela spontánně. Všech úvah stylu „co bych měl udělat teď“? by se měl člověk vzdát.

Po přechodu k něžným dotekům si bohyně zřejmě lehne a nechá se jemně hladit. On by měl při tom myslet na to, že má před sebou to nejdražší, co pro něj v celém Stvoření existuje.

Je plachou srnkou, kterou on nesmí vyděsit. Něžností se vytváří důvěra. Člověk by se při tom neměl dotýkat hned genitálií. Měl by hladit její ňadra a všechny části těla, u nichž může předpokládat, že něžnosti neporuší příjemnou atmosféru. Člověk vyjadřuje rukama vzájemnou úctu vůči božskému partnerovi. Při tom by měl myslet na to, že má skutečně velmi mnoho času. Podle přání pak střídají oba pasivitu a aktivitu, přesně tak, jak je právě napadá. Vcítěním se do partnera člověk prozrazuje svá přání. Je jedno, jak vysoké je sexuální napětí, nejdůležitější v této situaci jsou klid, něha láska, cit a opatrnost. Pokud se člověk v této chvíli neovládne, mohlo by být všechno marné. Dvojice se s láskou a něžností drží v náručí. Láskyplně spolu hovoří, vyjadřují svůj obdiv pro druhého, vnímají navzájem přirozenou vůni. Pořádají nebeskou slavnost.

Kdyby teď oba došli k názoru, že nastala doba vhodná pro spojení, byla by to velká škoda. Je třeba nechat souznění harmonicky doznít a rozplynout. Ideální je, pokud si partneři mezi setkáními ponechají dostatek času a pokaždé pokročí o malý krůček dopředu. Člověk by se měl pokoušet o stupňování napětí.

Pokud dojde k aktu lásky, pak musí být co nejněžnější. Můžeme vám doporučit, abyste poněkud zadrželi svou prudkost a chovali se tak, jak se patří na bohy. Neznamená to vzdát se toho, protože všechno je v průběhu času samo sebou vášnivější. Člověk by se však měl dávat tak, aby neztratil vzájemnou úctu, a udržet vzájemnou výměnu na co nejvyšší úrovni. Nechat všednost venku. Jaký máme zájem vědět, kým nebo čím je partner ve všedním životě. Spolu jsou božským párem, tím jediným v celém Stvoření, co potřebují víc? O takových věcech by měl člověk s ostatními lidmi mluvit co možná nejméně. Tyto praktiky jsou posvátné a měly by takovými i zůstat. Nejsou učeny pro ignoranty nebo lidi, kteří všechno zpochybňují nebo stahují do hlubin.

Pokud je člověk jednou přesvědčen o tom, že by si měli poskytnout orgasmus, musí se na tento večer odpovídajícím způsobem připravit. K tomu samozřejmě patří, že si to musí přát oba. Takový večer probíhá jinak.

Mezitím se oba již dobře znají, že vědí, co je pro partnera nejpříjemnější,jaké má záliby. Vzájemně se hýčkají a je jedno jak. Pokud se během milostného spojení dostaví vrchol, měli by si oba představit, že právě společně, v nejvyšší vášni a extázi, vytvářejí celé Stvoření v jeho největší kráse. V tomto okamžiku si dvě božské bytosti poskytují všechno, co si člověk může představit, množství lásky, citu a síly. Oba se spojují s druhým celou svou bytosti.Oba jsou v tomto okamžiku skutečnou praženou a pramužem, nejvyššímu duálními bohy, oním „božským párem“. Pokud to všechno oba celou dobu, co se znají,společně praktikovali s poctivostí a láskou, těmi nejvyššími záměry, pravděpodobně dojde k tomu, že splynou jejich duše, i když možná jen na okamžik věčnosti. O popsání takového zážitku by se člověk neměl vůbec pokoušet.

Pokud sledujete, co se až dosud stalo, je možné říci, že se oba partneři navzájem vědomě dovedli přímo do sedmého nebe. Na všech úrovních, ve všech tělech, je možné sledovat nepopsatelné výsledky. Všechno se seskupuje kolem tohoto páru. Je energetickým centrem pro své okolí, centrem života a klidu. Celé Stvoření se účastní jeho společně strávených chvil. I ve všedním životě jsou tito partneři stále spojeni.Jsou imunní proti negativním prouděním a vyzařují tolik síly, že se ostatní snaží být neustále v jejich blízkosti.

Praxe božského páru je např. dobrou možností, jak se navzájem omladit.
Vždy když je člověk s někým, je pro partnera ideálem mládí, krásy, čistoty a naprostého zdraví. Je mladým bohem nebo princem, ona mladou něžnou bohyní, překrásnou princeznou. Nesmí to však být obtížné. Pokud vnější realita zprvu této představě odporuje, měl by člověk vytvořit vnitřní představu se zavřenýma očima. Je třeba se postarat o tlumené světlo a nevšímat si tělesných nedostatků.

Vyměňované proudy energie čistí vnitřní těla. Tato těla jsou však základními plány pro fyzické dělení buněk. Pokud se v průběhu života nasbíralo ve vnitřních tělech mnoho negativních a zatěžujících vzorů, stává se základ pro trvalé budování buněk ve fyzickém těle stále nedokonalejším. Pokud je do partnera prostřednictvím energetických proudů, nabitých pozitivními představami a vzory, promítáno např. mládí, zdraví a krása, může dojít k mnohému, co si lidé dnešní doby dokáží jen stěží představit. Je tím nožné pozoruhodně prodloužit život.

Člověk by měl uvážit, že čtyřicetiletá žena je stále ještě schopna přivést na svět houf mladých buněk – dítě. A to jen ze spojení dvou lidí. Něco takového je možné na všech úrovních a je to tajemstvím věčného mládí.

Víme, co se stane, když jsou dva lidé čerstvě zamilovaní. Oba partneři rozkvetou, i když většina vnitřních pochodů při tom probíhá nevědomě. Jaké nesmírné možnosti máme v případě, kdy tyto postupy provádíme vědomě a zesilujeme! Co si člověk myslí o svém partnerovi, jakou představu o něm má, tím se tento partner také stává. Rozmanité proudy energie, které si lidé vyměňují při milostném aktu, mají kvalitu, kterou tomuto proudu vtiskujeme prostřednictvím svých myšlenek a představ. Je na každém páru, jestli stvoří život nebo si tuto důležitou šanci neuvědomí. Navíc je tak člověk schopen pozitivně ovlivnit třetího člověka nebo skupinu, a tona všech duálních úrovních. Člověk by neměl přehlédnout, že božský pár může ze své božské moci vytvořit nové, pozitivní stavy ve svém okolí. Tuto praxi původně prováděly stejným způsobem královské páry. V dnešní době nejsou podmínky pro provádění těchto zvláštních praktik již tak ideální,uvažujme o kompromisech.

„Čím radostněji a veseleji něco činíme, tím krásnější a intenzivnější to bude!“

Použito z knihy Edmunda a Michaela von Hollandera „Vatan – kniha mistrů a zasvěcenců“, nakladatelství Fontána

Pokud máte to štěstí a váš partner používá stejný jazyk lásky jako vy, váš vztah, komunikace i vaše projevy lásky jsou bezproblémové a vše hladce plyne v souznění a otevřenosti k vzájemnému porozumění a obohacení.

Pokud ovšem každý z partnerů používá jiný jazyk lásky, dochází k situacím, kdy jeden nerozumí tomu druhému, k různým nedorozuměním a nakonec i k pocitu, že mě ten druhý již nemá rád. To však není tak docela pravda, problém je v tom, že každý projevuje lásku k druhému svým jazykem, který se od jazyka toho druhého odlišuje.

    Tyto neshody lidé výrazně pocítí po období zamilovanosti. Prvotní zamilovanost je zde popisována jako nemoc nebo chemická reakce v těle – člověk mnohdy nevidí anebo nechce vidět chyby druhého. Po opadnutí tohoto období se velmi diví, jak si najednou s partnerem nerozumí. Horší je uvědomí-li si to až po svatbě. Tato kniha Garyho  Chapmana zachránila nejeden vztah v krizi. Sám Gary je manželským poradcem více než 20 let a sám si prošel krizemi ve svém manželství. 

    Autor v knize popisuje, že každý člověk má uvnitř sebe svou vlastní CITOVOU NÁDOBU neboli NÁDRŽ. Budete-li si Váš partner tuto svoji citovou nádobu naplňovat, pak bude sám šťastný a důsledkem toho je, že bude naplňovat i Vaši citovou nádobu. Pokud však lidé sobě projevují lásku odlišným jazykem, můžete se snažit sebevíc, ale citová nádrž Vašeho partnera zůstane prázdná. Tím pádem ani on potom nemůže naplnit tu Vaši citovou nádrž. Jak je známo palivo z nádrže časem ubývá, takže ji musíte udržovat stále co nejvíce plnou. Smyslem vztahu tedy je, aby jste se naučili komunikovat se svým partnerem co nejvíce na úrovni jeho jazyka a on na úrovni Vašeho jazyka.

Tak spolu spokojeně mohou žít dva naprosto odlišní lidé, protože se naučili komunikovat jazykem toho druhého a jsou tedy schopní vyjadřovat si navzájem lásku takovým způsobem, že to jejich partner chápe. Určitě vás zajímá jaké jazyka použít. Tady je charakteristika Pěti jazyků lásky:

1. Slova ujištění

Člověk, který používá tento jazyk, vyjadřuje lásku k druhému slovy. Říká mu, jak moc jej má rád, co pro něho znamená a myslí je opravdově. Sám však ale také potřebuje slyšet slova ujištění o lásce od svého partnera, neboť tento jazyk nejvíce naplňuje jeho citovou nádobu. Naopak velkým utrpením člověka užívající tento jazyk je, pokud jej partner raní nevhodnými slovy a kritikou. Způsobuje mu velkou bolest. Například člověka, který nepoužívá tento jazyk, partnerova kritika zas tak moc neraní. Člověk, který používá tato slova, většinou lidem, na kterým mu záleží, bude velmi lichotit. Naopak nevhodná slova od druhého jej raní a vždycky něco „zabijí“. Lidé, kteří tento jazyk nepoužívají vůbec, tak jim nevadí kritika jejich osoby.

2. Pozornost

Člověk používající tento jazyk potřebuje, aby si na něj udělal partner čas a věnoval se mu, vyslechl si jeho problémy či si jen v klidu popovídali. Takovýto člověk potřebuje vědět, že jej vnímáte. Měli byste si na něj udělat alespoň 15 minut denně čas. Když se mu budete chtít věnovat, nedělejte při tom žádnou jinou činnost, jinak bude mít pocit, že ho vůbec nevnímáte.

3. Přijímání darů

Lidé, jejichž jazykem je přijímání darů se cítí milováni, když jim jejich partner jednou za čas přinese nějaký dárek. Muži si mnohdy myslí, že je zbytečné ženě kupovat květiny, když za chvíli zvadnou a stejně za pár dní skončí v koši. Jenomže ženy vnímají květiny jinak, a opravdu jim udělají radost. Avšak není jen řečeno, že byste měli dárky jen kupovat. Mnohdy potěší i maličkost, kterou vyrobíte sami. Je-li přijímání darů jazykem Vašeho partnera, měli byste mu jednou týdně přinést nějaký dárek, koupit oblíbené jídlo nebo potravinu, natrhat luční kvítí ….

4. Skutky, služby

Používá-li Váš partner tento jazyk, tak mu svou lásku nejlépe projevíte službou, kterou pro něj vykonáte. Ať už je to umyté nádobí nebo posekaný trávník, opravený plot, vyluxování bytu nebo cokoliv jiného. Stěžuje-li si Váš partner, že spolu nikdy nikam nevyrazíte, měli byste si na něj jednou týdně udělat čas a někam jej vzít. I kdyby to mělo být na koncert vážné hudby, a Vy vážnou hudbu nemusíte, protože tak naplníte citovou nádobu Vašeho partnera, on bude šťastný a naplní zase tu Vaši.

5. Fyzický kontakt

Lidé tohoto jazyka se cítí být druhým nejvíce milováni, projevuje-li k nim partner fyzický kontakt – pohlazení, držení za ruku, objímání nebo hlazení. Pozor – muž je k milování  připraven vždy, ale žena musí mít pocit klidu a pocit, že je milována. 

Důležité je určit si svůj primární a sekundární jazyk, ostatní pak už nejsou tak důležité. Problémy s určením jazyka mohou mít tito lidé: kteří mají citovou nádobu naplněnou sami od sebe a jakýmkoliv jazykem se cítí být naplněni a v opačném případě citově vyprahlí, s dlouhodobě prázdnou citovou nádrží, kteří přijímají cokoliv a nevědí, jaký jazyk je ten jejich, berou všechno.

Jak nejlépe zjistit jaký jazyk používá Váš partner? Zeptejte se jej, ať vám sdělí, po jakých 3 – 4 věcech by toužil, aby jste je pro něho udělali. Další den se zase zeptá on Vás. Ještě jedna důležitá věc – pokud toužíme po lásce toho druhého, vyvarujme se příkazů, neboť ty lásku pouze ničí…

Můžeme vyjadřovat své touhy v prosbách…

Když děláte něco bez lásky, jde to příliš ztuha a na konci z toho stejně nemáte radost. Naopak děláte-li něco pro někoho z lásky, tak vám to připadá snadné. Jistě tyto pocity velmi dobře znáte a nesčetněkrát jste je prožili. Pokud vám schází, je nejvyšší čas poznat, kterými jazyky lásky mluvíte Vy a Váš partner. Následující test vám to pomůže odhalit a dozvíte se i něco zajímavého sami o sobě.

Test jazyků lásky

Vyberte u každé otázky jednu možnost a zapište si číslo otázky a písmenko, za vybranou možností.

1.  Rád/a slyším pochvalné poznámky.  A

     Jsem rád/a, když mě někdo obejme.  E

2.  Rád/a trávím čas o samotě s člověkem, který je mi blízký.  B

     Když mi někdo s něčím praktickým pomůže, cítím se milován/a.  D

3. Mám rád/a, když mi lidé dávají dárky.  C

     Mám ráda neformální návštěvy kamarádů a lidí, které miluji.  B

4. Když mi lidé s něčím pomohou, mám pocit, že mě mají rádi.  D

     Když se mě někdo dotýká, cítím, že mě má rád.  E

5. Když mi někdo, koho mám rád/a nebo obdivuji, položí ruku kolem ramen, cítím, že mě

     má rád.  E

    Cítím se milovaný/á, když dostanu dárek od někoho, koho mám rád/a nebo koho

    obdivuji.  C

6. Rád/a někam jezdím s přáteli a lidmi, které mám rád/a.  B

    Rád/a si podávám ruku nebo se držím za ruce s člověkem, který je mi blízký.  E

7. Viditelné symboly lásky (dárky) jsou pro mě velmi důležité.  C

    Když mě lidé slovně ujišťují, cítím se milován/a.  A

8. Když někoho rád/a vidím, rád/a mu sedím na blízku.  E

   Jsem rád/a, když mi lidé říkají, že jsem hezký/á.  A

9. Rád/a trávím čas s přáteli a milovanými lidmi.  B

   Rád/a dostávám od přátel a milovaných lidí dárky.  A

10. Slova přijetí jsou pro mě důležitá.  A

     Že mě má někdo rád, poznám podle toho, že mě pomáhá.  D

11. Rád/a trávím čas s přáteli a milovanými lidmi, když spolu navíc něco společně

     děláme.  B

     Jsem rád/a, když se mnou někdo mluví laskavě.  A

12. Více mě ovlivňuje to, co někdo dělá, než to, co říká.  D

     Když mě někdo obejme, mám pocit, že jsme si blízcí a že si mě cení.  E

13 . Cením si pochvaly a snažím se vyhýbat kritice.  A

      Několik malých dárků pro mě znamená víc, než jeden velký dar.  C

14. Když s někým společně něco dělám a přitom si povídáme, cítím se mu blíž. B

      Když se mě přátelé a lidé, které mám rád/a, často dotýkají, cítím se jim blíž.  E

15. Mám rád/a, když mě lidé za moje úspěchy pochválí. A

     Když pro mě někdo udělá něco, co dělá nerad, vím, že mě má rád.  D

16. Mám rád/a, když se mě přátelé a milovaní lidé dotknou, když kolem mě procházejí.  E

     Těší mě, když mi lidé naslouchají a projevují opravdový zájem o to, co říkám.  B

17. Když mi přátelé a milované osoby pomáhají s povinnostmi a různými úkoly, cítím,

       že mě milují.  D

     Opravdu rád/a dostávám od milovaných přátel a lidí dárky.  C

18. Mám ráda, když mě lidé pochválí, že mi to sluší.  A

     Když lidé vynaloží čas na to, aby porozuměli mým pocitům, cítím se jimi být

     milována.  B

19. Když se mě blízký člověk dotýká, mám pocit bezpečí. E

     Když mi někdo prokazuje skutky služby, cítím se milován/a.  D

20. Oceňuji všechno, co pro mě moji blízcí dělají. D

     Rád/a dostávám dárky, které mi moji blízcí udělají.  C

21. Opravdu mě moc těší, když mi někdo věnuje soustředěnou pozornost. B

     Opravdu mě moc těší, když mi někdo prokáže nějakou službu.  D

22. Když mi někdo dá k narozeninám dárek, cítím, že mě miluje. C

     Když mi někdo u příležitosti narozenin řekne něco, co pro mě mnoho znamená, cítím,

     že mě miluje.  A

23. Když mi někdo dá dárek, vím, že na mě myslí.  C

      Když mi někdo pomůže s mými povinnostmi, cítím se být milován/a.  D

24. Oceňuji, když mi někdo trpělivě naslouchá a nepřerušuje mě.  B

     Oceňuji, když si na mě někdo ve zvláštní dny vzpomene s dárkem.  C

25. Jsem rád/a, když vím, že mým milovaným na mě záleží natolik, že mi pomáhají s  

      každodenními povinnostmi.  D

     Moc rád/a podnikám delší výlety s někým, kdo je mi blízký.  B

26. Rád/a líbám lidi, kteří jsou mi blízcí a jsem rád/a, když oni políbí mě.  E

     Když dostanu bez zvláštního důvodu „jen tak“ dárek, jsem nadšený.  C

27. Jsem rád/a, když mi někdo řekne, že si mě váží.  A

     Mám rád/a, když se na mě druhý během rozhovoru dívá.  C

28. Dárky od přítele nebo blízkého člověka pro mě vždycky mnoho znamenají. B

     Když se mě přítel nebo blízký člověk dotkne, je mi vždycky moc  dobře.  E

29. Když někoho o něco požádám a on to s nadšením udělá, mám pocit, že mě má rád. D

     Když mi někdo říká, jak moc si mě váží, cítím se být milován/a.  A

30. Potřebuji, aby se mě každý den někdo dotýkal.  E

     Potřebuji, aby mě každý den někdo slovně povzbudil.  A

Výsledky: spočítejte počty jednotlivých písmenek, která jste si zapsali. Písmenko s nejvyšším počtem vám prozrazuje, který jazyk je Vaším primárním jazykem. Písmenko s druhým nejvyšším počtem je Váš sekundární jazyk lásky. Neopomíjejte ani ostatní jazyky. Pokaždé, když k někomu promlouváme jeho jazykem lásky, u něj po emocionální stránce bodujeme. Výsledkem toho je, že nám tento člověk rozumí a my jemu. Postupně tak vzniká hluboké pouto. Pokud naopak druhému vyjadřujeme lásku způsobem, který mu nic neříká, může se naopak cítit, že ho nemáme rádi.

Pět jazyků lásky

písmenko  A – Slova ujištění

písmenko B – Pozornost

písmenko C – Dárky

písmenko D – Skutky, služby

písmenko E – Fyzický kontakt

První typ lásky je pro mnoho lidí jediný, jaký vůbec znají. Nazývám tuto lásku „láska jestliže“.

Tuto lásku můžeme přijímat nebo dávat, pokud jsou splněny určité požadavky. Musíš něco udělat, aby sis takovou lásku zasloužil. “Jestliže budeš hodné děťátko, tatínek tě bude mít rád.” “Jestliže uspokojíš mé očekávání jako milenec…” “Jestliže vyhovíš mým představám…” “Jestliže se se mnou vyspíš…” – budu tě mít rád. Rodiče často učí své děti tomuto druhu lásky, když jim říkají: “Jestliže budeš mít dobré vysvědčení…, jestliže se budeš přátelit s těmi a těmi dětmi…, jestliže se budeš oblékat a chovat tak a tak…, budeme tě mít rádi.” V tomto případě je láska nabízena výměnou za něco, co si druhá strana přeje. Motivace takové lásky je v podstatě sobecká. Jejím účelem je získat něco výměnou za lásku. 

Láska “jestliže” je jako lákadlo na provázku, které může kdykoliv zmizet. Jsou-li plněny podmínky, všechno je v pořádku. Jakmile se začneš zdráhat – nevyhovíš požadavkům na sex, nechceš souhlasit s tím či oním – láska je ta tam. Je to politováníhodné, že láska, která si klade podmínky, téměř vždy sama sebe zničí, protože dříve nebo později jeden z partnerů nebude stačit plnit požadavky druhého.
Mnoho manželství se rozpadá, protože byla založena na tomto typu lásky. Manžel nebo manželka zjistí, že je zamilována nikoli do svého skutečného partnera, ale do vysněné, neskutečné, zromantizované představy. Když časem zjistí, jaký její partner ve skutečnosti je, nebo přestanou být plněna očekávání, “láska jestliže” se často obrátí v zášť, a ostatní lidé se možná nikdy nedoví proč.

Láska protože

Druhým typem lásky (a myslím, že na základě tohoto typu lásky se vdává a žení nejvíce lidí) je láska, kterou nazývám „láska protože“.

Touto láskou je člověk milován pro něco, čím je, co má nebo dělá. Jinými slovy, tato láska vzniká na základě určitých hodnot nebo kvalit partnera. Tato láska vlastně říká: “Miluji tě, protože jsi hezká.” “Miluji tě, protože jsi bohatý.” “Miluji tě, protože mi poskytuješ bezpečí.” “Miluji tě, protože jsi jiný než všichni ostatní, protože jsi oblíbený nebo slavný” apod. Možná znáte nějakou ženu, která miluje určitého muže, protože je to výborný sportovec. Na někoho jiného než na absolutní jedničku by se ani nepodívala. Je zamilována nikoli do něj, ale do jeho postavení a popularity.

Častokrát mi lidé říkají: “Tato – láska protože – se mi docela líbí. Chci být milován pro to, co jsem, pro konkrétní kvality a hodnoty, které mám. Co je na tom špatného?” Možná, že nic. Každý z nás chce být milován pro něco ve svém životě. Určitě je lepší dát přednost této lásce před “láskou jestliže”. “Lásku jestliže” si musíme zasloužit, a to mnohdy vyžaduje spoustu úsilí. Pokud nás někdo miluje pro to, co jsme, je to pro nás mnohem pohodlnější. Víme, že něco v nás nebo na nás je hodno lásky.

Žijeme-li však v takovém vztahu, brzy na tom nebudeme lépe než ti, kdo si musejí svou “lásku jestliže” zasloužit. A to není příliš pevný základ pro manželství ani pro jakýkoli jiný trvalý vztah. Považme například problém konkurence. Co se stane, objeví-li se někdo, kdo vykazuje žádané kvality ve větší míře? Představ si, že jsi má žena a tvoje krása je důvodem, proč tě tvůj muž má rád. Co se stane, když se “na scéně” objeví krásnější žena?
Pokud je láska tvé přítelkyně nebo manželky založena na tvém platu nebo na tom, co je za něj možno koupit, co se stane, když ztratíš práci nebo nebudeš-li schopen z nějakých důvodů vydělávat tolik jako dříve? Nebo co se stane, když se objeví někdo, kdo má víc peněz nebo lepší schopnosti je vydělávat? Vyřadí tě taková konkurence? Ohrozí tvůj vztah? Pokud ano, je to typický příklad “lásky protože”.

S tímto druhem lásky se pojí ještě další problémy. Je zjištěno a platí to pro většinu z nás, že každého z nás tvoří vlastně dva lidé. Za prvé je to ta podoba, kterou ukazujeme světu: Josh McDowell nebo Paul Lewis – takový, s jakým se setkává veřejnost. A pak existuje ta naše druhá stránka, osobnost, kterou opravdu zná jen velmi málo lidí, pokud ji vůbec někdo zná. Ze svých poradenských pohovorů s lidmi, kteří prožívají “lásku protože”, jsem zjistil, že bud’ jeden nebo oba partneři se opravdu bojí, aby ten druhý nepoznal jací tam hluboko uvnitř ve skutečnosti jsou.

Velmi se obávají, že až jejich partner pozná pravdu, budou méně přijímáni, méně milováni nebo možná úplně odmítnuti.
Před časem jsem na toto téma hovořil se skupinou studentů. Jedna ze studentek se najednou rozplakala. Bývala krásná a byla zasnoubená. Po automobilové nehodě však zůstala její levá tvář ošklivě zjizvena. Hodně jí pomohla plastická operace, ale její vztah nebyl nic než “láskou protože”. Její srdce naplnily nejistota a strach, nakonec se její známost “zhroutila”. Byl to klasický příklad “lásky protože”. Ta vlastně říká: “Miluji tě, chci tě, protože…” Mnohé lásky, které jsme v životě poznali, jsou láskami tohoto typu. Tento druh lásky v nás vždycky vyvolá pochybnosti, jak dlouho vydrží.

Miluji tě a tečka

Naštěstí však existuje ještě jiný druh lásky, láska zářivá a krásná. Přál bych každému, aby ji prožil. Je to láska bez podmínek. Tato láska vlastně říká: „Miluji tě, nehledě na to, jaký možná v jádru jsi. Budu tě milovat, ať se s tebou stane cokoli. Nemůžeš udělat nic, co by ohrozilo mou lásku. Miluji tě a tečka.“

Láska “miluji tě a tečka” není slepá. K tomu má daleko. Tato láska může svůj objekt znát velmi dobře. Zná jeho nedostatky a chyby. Naprosto beze zbytku ho přijímá, aniž by za to cokoli požadovala. Tuto lásku si není možno nijak zasloužit. Nemůžete udělat nic, aby byla větší. Nemůžete ji ničím odvrátit. Není na nic vázaná. Od “lásky protože” se liší tím, že nevzniká na základě nějaké přitažlivé kvality milované osoby. Touto láskou můžeme milovat i naprosto bezvýznamné osoby tak, jako by měly nekonečnou hodnotu.

Tuto lásku jsou schopni prožívat jen úplní a zralí jedinci, kteří nepotřebují ze životních vztahů stále jen brát, aby zaplnili prázdná místa ve své vlastní osobnosti. Zralé osobnosti nic nebrání v tom, aby do vztahu dávala, aniž by za to něco požadovala. Aniž si to možná uvědomuješ, tato láska je pro nás důležitější než cokoli jiného.

Pokud zrovna teď neprožíváš takovou lásku, pravděpodobně doufáš, že jednou ji prožiješ, nebo se rád vracíš k dobře střežené vzpomínce na dobu, kdy jsi takovou lásku zakoušel. Život bez vztahu, který takovou lásku alespoň připomíná, vede v posledku k beznaději. Láska “miluji tě a tečka” je vztah, do kterého investujeme. Tato láska se nemůže dočkat, až bude moci něco dát. Ostatní dva druhy lásky se nemohou dočkat, až něco získají. “Miluji tě a tečka” znamená “dávám”, dobrovolně dávám sebe sama. A v tomto vztahu není místo pro obavy, nejistotu, nátlak, závist nebo žárlivost.

Spousta kluků namítne: “Kdybych měl svou dívku rád bez ohledu na to, jak vypadá a co dělá, nebude se zanedbávat?” A víš, že ne? Taková láska je láska, ve které dáváme. Je to vlastně Boží láska působící v člověku. Je tak přívětivá, krásná a tak neodolatelná, že dokáže z druhého “vytáhnout” to nejlepší. Vyvolává v tom druhém tvořící změny. Tyto změny nevyžaduje, jsou jednoduše přirozenou reakcí na bezpodmínečnou lásku. Moje manželka mě takto miluje, před ní nemusím nic hrát. Její bezpodmínečná reakce ve mně vyvolává přirozenou touhu být takový, jaký bych podle ní být měl. Ne, že bych takový být musel, ale já takový být chci. Je to přirozená reakce na lásku “miluji tě a tečka”, kterou mne miluje.

Kterou ze tří jmenovaných druhů lásky si vybereš? Velmi málo lidí si záměrně vybírá “lásku jestliže”. Ta vyžaduje nepřetržité a nekonečné úsilí. Zůstávají další dva typy lásky. Je překvapující, že hodně lidí volí “lásku protože”. Možná, že být milován tímto způsobem je lichotivější. Být milován pro to, co jsem nebo co mám, je uspokojující. Podporuje to vaše sebevědomí. Je to však křehká stavba, která nakonec ničí sama sebe.

Tajemství skutečné lásky je ve třetím typu lásky – “miluji tě a tečka”. Není příliš běžný, protože jediným trvalým zdrojem této lásky je sám Bůh. Žádný člověk nemůže důsledně milovat touto láskou, aniž by v něm nepřebýval Boží Duch a nevedl ho. A Bůh nezištně vkládá tuto lásku do srdce každého člověka, který je ochoten přiznat, že o to stojí a že potřebuje Boží pomoc, aby dokázal takovou lásku projevit. 

Proč je tato láska tak vzácná? Proč je takovým tajemstvím? Protože se nesnáší s lidskou pýchou. Neradi přiznáváme, že nedokážeme být vlastní silou a vůlí tím, čím chceme. Nejraději bychom zapomněli na tuto lásku “miluji tě a tečka”, protože vyžaduje kázeň a sebeovládání. Vyžaduje, abychom brali své emoce a tělesné touhy tak, aby nám sloužily, a ne tak, abychom my sloužili jim.

Podle knihy : Lásku dát, lásku brát  – Josh McDowell a Paul Lewis

Milé ženy, dovoluji si sdílet úžasný text, který jsem objevila. Je určen nám všem krásným bytostem v jedinečných ženských tělech….

Onehdá na mě vypadl při úklidu lísteček s větou: „Bohyně se nesnaží, ale dovolí druhým, aby se snažili o ni. “ Vzpomněla jsem si, že když jsem si ji před časem zapisovala, cítila jsem se jako rebelka, jako bych si sáhla na zakázané ovoce. To prohlášení se mi zdálo hodně odvážné a z jakéhosi neznámého důvodu jsem měla pocit, že bych neměla rozhodně veřejně ventilovat, že se podle této zásady pokouším žít.

Dnes už vím, že na této větě nic odvážného ani provokativního není. Je to pouhé konstatování, pravda vyjádřená v jakési zkratce. Možná někoho může dráždit použití slova „Bohyně“, ale já ho vnímám jako synonymum slova „ženství“ nebo „jin“. V personifikované podobě pak je pro mě Bohyní žena, která je skutečně ženská, jinová, přijímající, vědomá si své ceny.

A taková žena se nesnaží ulovit muže, ani ho vést, myslet za něj, vychovávat či opečovávat ho jako malé dítě. Nepřebírá na sebe mužovu úlohu a nechává mu prostor pro jeho vlastní aktivitu.

Jenomže, povzdychnete si, to je tak těžké! Když to necháme všechno na nich, tak se ničeho nedočkáme. To je bohužel pravda. Může se skutečně stát, že se nedočkáte toho, po čem tolik toužíte. Může se stát, že bude trvat delší dobu, než uvidíte výsledky. A může se dokonce stát, že lidé, na kterých vám nejvíc záleží, nebudou schopni a ochotni vyvinout potřebnou iniciativu a budou vnímat vaše chování jako zradu. S tím je třeba počítat. Ale na druhou stranu – ušetříte obrovské množství energie a získáte spoustu volného času. A pokud tuto energii a ten čas věnujete sobě, věřte tomu, že postupně získáte mnohem víc. A věřte – nevěřte, nakonec tím prospějete i ostatním.

Teprve nedávno jsem si uvědomila, jak pokřivená představa o roli ženy nám je od dětství vštěpována. Jsme vychovávány k tomu, abychom byly láskyplné, tolerantní, abychom nebyly sobecké, abychom braly ohled na potřeby ostatních. Učíme se, že pro ženu je prioritou rodina, že to ona je zodpovědná za harmonické vztahy, že ona má vytvářet láskyplné a harmonické prostředí. Jenomže toto všechno je jenom část pravdy o ženské roli! Nikdo nám totiž neukázal druhou stranu mince, a to kde vzít sílu a moudrost, abychom to všechno zvládly, aniž bychom popíraly samy sebe!

Tak nějak samozřejmě se v naší společnosti počítá s tím, že se žena obětuje – a že bude přitom všem ještě šťastná. Troufám si říci, že více či méně jsme všechny obětí syndromu hodné holčičky. Ačkoli se třeba navenek chováme rázně, všechny někde uvnitř toužíme po tom, aby nás někdo pochválil, aby ocenil, jak jsme úžasné.

Díky výchově jsme uvěřily, že si lásku musíme zasloužit. Že musíme být hodné holčičky. A tak žijeme životem svých blízkých, staráme se o ně, děláme jim pomyšlení, řešíme jejich problémy a snažíme se mít byt jako klícku, vařit jako Magdalena Dobromila Rettigová, pereme, žehlíme, vyděláváme peníze… K tomu se snažíme být chytré, vtipné, nápadité, krásné a přitažlivé …

… a končíme citově vyprahlé, fyzicky vyčerpané, nemocné, zatrpklé, prázdné.

Naši partneři bezostyšně využívají našeho servisu a nezdá se jim na tom nic divného (ostatně samy jsme jim ho vnutily ve snaze ohromit je svou dokonalostí) a mají spoustu volného času a energie na to, aby se věnovali svým kamarádům, koníčkům a někdy i milenkám. Vlastně se jim ani kolikrát nechce domů, protože je tam čeká unavená, vyčerpaná a často i podrážděná partnerka.

A proto, milé ženy, mám pro vás zprávu životní důležitosti:

Nemusíte být dokonalé, aby vás měl někdo rád. Nemusíte na sebe přebírat starosti a úkoly druhých, aby vaše vztahy byly harmonické. Nemusíte být výkonné. Nemusíte vůbec nic, protože láska se nedá zasloužit, láska je bezpodmínečná. Pokud chcete lásku a harmonii, nečekejte, že vám ji dá někdo jiný. Existuje jeden jediný člověk na světě, který opravdu potřebuje vaši pozornost a péči – a tím jste vy samy.

Přestaňte proto neustále něco dělat, něco vymýšlet, něco řešit, přenechejte prostor jiným a udělejte si čas samy na sebe. Uvědomte si, jak se cítíte, jak vám je, po čem toužíte. Naslouchejte svým pocitům, svému tělu a hlavně – řiďte se tím, co cítíte! Dovolte si co nejvíc trávit čas způsobem, který vám je příjemný, i kdyby se jednalo o tu nejméně užitečnou a smysluplnou činnost. Jenom v klidu, jenom tam, kde není žádné usilování, kde je pouze přijímání a plynutí, se můžete potkat samy se sebou, se svou silou, moudrostí a láskou. Všechny tyto kvality máte v sobě a není třeba žebrat, ponižovat se a pachtit, abyste si je zasloužily od někoho zvenčí.

Asi před půl rokem, kdy jsem se cítila velmi vyčerpaná a zoufale jsem prosila o to, aby mi byla ukázána cesta, mi opakovaně přicházelo: Nauč se dělat nicneděláním. Tehdy se mi to zdálo jako něco naprosto nepředstavitelného. Měla jsem pocit, že když byť jen na chvíli vypnu, pustím z rukou otěže, život mě nemilosrdně převálcuje.

Dnes vím, že žena může udělat pro své okolí mnohem víc, když prostě pouze JE. Když je ve svém těle, když je v kontaktu sama se sebou, když pravdivě vyjadřuje, kdo je a co cítí. Pak je tím, kdo zcela přirozeně vytváří harmonické vztahy a prostředí, tím, kdo léčí všechny kolem sebe. Její láska a pochopení pro druhé už nevede k sebepopření a sebeoběti, protože má úctu k sobě samé a zná své hranice. Chápe, že láska nemusí automaticky znamenat nutnost sdílet s milovanou osobou její hodnoty a cestu a že slovo NE je stejně láskyplné jako ANO. Všechno to, co ji předtím stálo spoustu námahy, pozvolna přichází samo. A spolu s láskou k sobě samé a s rostoucím vědomím vlastní hodnoty najednou přicházejí do jejího života i láskyplní lidé. Nemusí se snažit, líčit pasti, podbízet se. Druzí přicházejí vábeni kouzlem její osobnosti, jejím vyzařováním.

Ano, my ženy jsme skutečně těmi, které by měly být láskyplnější, soucitnější, tolerantnější, těmi, které pečují o vztahy a vytvářejí domov. Máme k tomu všechny dispozice. Nesmíme ale zapomínat, že v prvé řadě musíme být láskyplné a soucitné samy k sobě, pečovat o sebe a vytvořit si prostředí, ve kterém budeme prospívat.

Jenom tak můžeme jako květiny provonět svět kolem sebe.

   BALÍČEK PRO OTĚHOTNĚNÍ vám může pomoci

V průběhu čtyř měsíců budete společně s mou pomocí a vedením intenzivně pracovat na splnění vašeho snu.
Během 12 hodin (tří hodin měsíčně) získáte nadhled, naději, radost, odhodlání a nové nastavení, které potřebujete k otěhotnění. Zlepší se vám psychika, hormonální systém a budete mít jasno v dalších krocích po skončení této podpory.

Další přínosy balíčku:

• poléčení vašeho srdce a jeho otevření tak, aby bylo plné něhy a lásky
• zapracujete na vztahu sama k sobě – zvýšíte si sebeúctu, sebelásku, pořešíte strachy a omezené vidění pravdy aj.
• naladíte si vibrace a zaktivizujete potřebné dráhy v těle pro otěhotnění
• prozáříte své ženství
• zlepšíte vztahy v rodině původní i současné, vztah s partnerem, popř. v práci
• získáte rovnováha vnitřní ženy, vnitřního muže a vnitřního dítěte
• naučíte se odpoutat a přestat lpět na výsledku – práce s myšlenkami
• prací s fyzickým tělem (úprava stravy a pohyb) si procvičíte vůli a vytrvalost, zaměřenou pozornost
• správné dýchání, meditace pro uvolnění, relaxaci

Obsah programu tohoto balíčku:

• aromaterapie – svůj vlastní olejíček
• cviky, mudry, mantry na uvedené téma
• bachovy esence – kapky na míru
• působení platónskými tělesy
• práce s krystaly a 2.čakrou
• zaměření na výživu a pohyb, správné dýchání – získání správných návyků
• práce s vnitřním dítětem, vnitřní ženou a vnitřním mužem
• působení terapeutickými ladičkami a tělovými svícemi
• informace z Akášické kroniky
• meditace s pannou Marií a jednorožci – vizualizace přivolání a spojení s duší dítěte

Balíček je pro jednotlivce nebo menší skupiny. Použít ho můžete osobně nebo přes Skype.

Osobní nebo skupinová sezení budou na adrese:
Obchodní centrum U Mamulky, ul. Pospíšilova 13/2 ve Valašském Meziříčí, v 1.patře

CENA: 600,-Kč/1 hodina (1 měsíc/1 800,-Kč)

BONUS ZDARMA (v hodnotě 500,-Kč) – přímo na míru vyrobený aromaolejíček a kapky z Bachových esencí

BONUS PLACENÝ volitelný (hodnota 1600,-Kč/3hod.) – dvě zjištění kyvadlem metodou LSVJ – 
zdravotní diagnostika  – čakry, živly, vitamíny, minerály, prvky, soustavy, orgány a léčebné varianty k nápravě vašeho stavu
karmické zjištění– vytestování a čištění karmických zátěží, které brání otěhotnění

Závazné přihlášení a rezervace: na telefon 776364859 nebo na email kubejovab@gmail.com

Balíček je připraven pro ženy, které ví, že cestou k otěhotnění duchovně rostou, rozvíjí se, a také že tímto způsobem splácí karmické dluhy. Jsou ochotny pracovat s tělem, duchem (myslí) i duší. Zjistit bloky, překážky, které brání splnění snu a vyřešit je. Ať už se jedná o fyzické tělo nebo mysl, která má negativní přesvědčení a vzorce z dětství, nebo se to týká sladění s plánem duše.

Vše postupně uvedeme do božího nastavení a zázrak zrození může přijít :-).

S láskou

Broňa

Bylo – nebylo ?

Žila jedna šťastná chudší rodina ve skromném hliněném domku kus od moře. Muž se ženou a dětmi žili spokojeně a v lásce. Duše ženy si v té inkarnaci vybrala splatit karmické dluhy (dost drsným způsobem).

Mladá krásná žena zářila štěstím a její pohled přinášel všude lásku. Byla radostná a veselá, plná energie a vitality.
Jednoho rána, sotva slunce vyšlo, se objevili Turci. Přihnala se celá armáda začali drancovat příbytky. Muž při obraně své rodiny přišel o život, děti také.
Žena se stala nástojem pro ukojení mužské touhy celého vojska. Její nenávist vůči nim byla obrovská. Proklínala v bolestech vojáky, Boha i sebe, svou ženskou schránku. Vojáci se střídali do té doby než žena vyčerpáním podlehla svým vnitřním i vnějším zraněním.
Poslala jejich duše do zatracení a pozbyla, vzdala se sama sebe. Od té doby nikdy nebyla sama sebou. V dalších inkarnacích si sebou nesla pocit křivdy a nespravedlnosti, sebeobviňování. Bez sebeúcty a vlastní hodnoty přitahovala do svých životů lidi, kteří ji ještě více ponižovali.
Ať udělala cokoliv, nebylo to dost dobré, ostatní na ni měli přehnané nároky. Pod tíhou jejich krutých slov se ještě více uzavírala do sebe. Její uzavřené srdce si vytvořilo štíty, ochrany před lidmi kolem sebe. Sama se svým trápením (myšleno bez Otce) vytvořila program sebetrestání a nepřijetí sama sebe.

Co si ta žena v prvopočátku vytvořila, jen ona to mohla změnit a vyřešit. Díky odpuštění sobě i vojákům, pochopení a přijetí té události. Díky vyslyšeným žádostem k Vesmírnému Otci o vysvobození duší ze zatracení i svého Já. Díky rozpomenutí se, že to byla lekce, kterou si žena vybrala zažít.

Ženě se vrátilo všechno, čeho se tehdy zřekla a ona to přijala do všech svých schránek po celé časoprostorové ose.
Od toho navrácení je zase sama sebou. Díky Boží milosti, bezpodmínečné lásce, moudrosti, soucitu a toleranci jí bylo umožněno získat samu sebe zpátky.

Velké DÍKY všem, kteří nám při tom pomáhali

Myslíte si, že je to nesmysl? Proč bychom si vybírali tak těžkou lekci? No proto, že duše té ženy chtěla splatit najednou hodně karmy. To ona před tím hodně ubližovala, tak se jí to vrátilo. Jakou vytvořila příčinu, takový zažila následek.

Buďme tedy vědomí a nezapomínejme, že tvoříme svými současnými slovy, myšlenkami a činy svou budoucnost. Hlídejme svou mysl a pozornost směřujme jen k tomu, co chceme. Vesmír nezná předponu NE.

Boží spravedlnost existuje a vrací se nám podle vesmírných zákonitostí přesně to, co vysíláme :-). Proto je jednodušší být v lásce a na nic si nehrát. Vysílám lásku, vrací se mi láska. Vysílám zlobu, vrací se mi zloba, vysílám faleš, tak se mi to vrací ve lži atd.

S láskou, vděčností a pokorou

Broňa